Dosud byly vyrobeny a dodány na evropský trh desítky tisíc druhů chemikálií, aniž by byla stanovena rizika s nimi související. Další chemikálie vstupují do Evropy jako aditiva či kontaminanty v chemických přípravcích nebo produktech pro zákazníky. Jiné vznikají jako nežádoucí vedlejší produkty chemické výroby nebo nakládání s odpady a unikají do prostředí ve formě odpadů nebo jsou dokonce distribuovány jako kontaminanty spotřebního zboží.

Pouze 140 chemikálií bylo dosud určeno jako prioritních pro hodnocení rizik a pouze u hrstky z těchto vybraných byla dokončena studie zdravotních a environmentálních rizik. U převážné většiny stále není známo prakticky nic o osudu v životním prostředí a účincích či rizicích pro lidské zdraví. Nicméně mnohé chemikálie, o nichž víme, jak jsou nebezpečné, se stále používají jako průmyslové nebo komerční chemikálie či přípravky nebo jako součást spotřebního zboží (např. bromované zpomalovače hoření, organické sloučeniny cínu, alkylfenoly, chlorované parafíny, ftaláty, bisfenol A).

V roce 2001 Evropská komise publikovala Bílou knihu, ve které rámcově nastínila reformu chemické politiky. Po zpracování tisíců připomínek ze strany průmyslu, zdravotníků, spotřebitelů, ochránců životního prostředí, odborů, ženských organizací atd. připravila Evropská komise návrh systému REACH.

Bílá kniha o chemické politice EU obsahuje mnoho pozitivních prvků, avšak nezajistila nástroje pro eliminaci výroby, používání a vypouštění všech nebezpečných látek. Stejně tak postrádá rámcové nástroje, které by přiměly producenty a dovozce chemikálií nést zodpovědnost za jakékoliv nepříznivé dopady těchto látek na životní prostředí a lidské zdraví v minulosti, současnosti i budoucnosti. Pozitivní prvky v Bílé knize jsou uvedeny níže společně s podmínkami, které Greenpeace považuje za nezbytné, aby je učinilo efektivní.

1. Cílem je zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí - je nezbytné, aby závazky nebyly kompromisem neúměrně zdůrazňujícím ochranu zisků chemického průmyslu.

2. Určení ústřední role principu předběžné opatrnosti - přijetí tohoto principu musí mít prioritu pro žádoucí akci před požadavky na zdokonalování znalostí expozice a účinků chemických látek (tedy eliminovat nebezpečí místo řídit rizika).

3. Cílem je připojit se k záměru konvence OSPAR předcházet znečištění moří - strategie musí zajistit, že k roku 2020 bude dosaženo záměru OSPAR zastavit emise všech nebezpečných látek do moře.

4. Cílem je zajistit jednotný systém pro "nové" a "existující" chemikálie - systém musí stanovit jeden soubor cílů a principů a musí rámcově zahrnovat všechny chemikálie, tedy záměrně i nezáměrně vyráběné, průmyslové, komerční i chemikálie pro domácnosti, pesticidy, biocidy a léčiva .

5. Stanovit termín zajištění základních údajů o vlastnostech chemikálií pro jejich průmyslové výrobce - to musí znamenat uplatnění principu "žádná data = žádný trh" (látka nesmí být prodávána pokud nejsou dostupná data o jejich účincích) a musí být uplatňován i při nakládání s vedlejšími produkty a odpady, jejichž vlastnosti jsou stále mnohdy neznámé. Veškeré údaje musí být přístupné veřejnosti.

6. Zakázat velmi rizikové chemikálie pro jiné než pro určité autorizované použití - autorizace v rámci systému REACH přenáší důkazní povinnost na průmyslové výrobce. Má-li být funkční, musí zahrnovat též persistentní (dlouho přetrvávající v prostředí) či bioakumulativní (koncentrující se v tělech živých organismů) látky. Podobně rizikové látky musí vyžadovat autorizaci i pro případné pokračování jejich použití. Jakákoliv autorizace musí být časově limitována.

7. Podporovat náhradu nebezpečných chemikálií bezpečnějšími alternativami - výrobci a uživatelé chemikálií musí být zavázáni progresivně nahrazovat nebezpečné chemikálie a/nebo procesy bezpečnějšími alternativami. Musí být zváženy všechny možnosti, včetně použití rozdílných materiálů či změny designu produktů. Případný nedostatek alternativ musí být podnětem pro inovaci, ne bariérou pro řešení problému.

8. Podporovat cíl Stockholmské konvence (celosvětová dohoda z roku 2001 o zákazu 12 persistentních organických látek: aldrin, DDT, dieldrin, endrin, heptachlor,chlordan, mirex, tofaxen, hexachlorbenzen (HCB), polychlorované bifenyly (PCB), polychlorované dibenzodioxiny (PCDD) a dibenzofurany (PCDF) - ten by měl být rozšířen tak, aby výroba, použití a vypouštění nebezpečných látek byla eliminována a žádné nové nebezpečné látky jakéhokoliv druhu se nezaváděly.

9. Zaměřit se na nebezpečné chemikálie ve spotřebních výrobcích - takové použití (týkající se i importovaných produktů), musí být řešeno prioritně s cílem ukončit užívání nebezpečných chemikálií co nejdříve, nejpozději však kolem roku 2010.

10. Zavázat se k informování veřejnosti o chemických nebezpečích - musí být zajištěno, aby spotřební produkty obsahující nebezpečné látky byly označeny. Toto pravidlo musí být uplatňováno tak dlouho, dokud nebudou takové látky odstraněny.

11. Předat průmyslu větší část zodpovědnosti za chemické posouzení - zde bude podstatná účinná koordinace a dohled nad posudky nezávislou mezinárodní skupinou. Součástí by měly být razantní sankce za neadekvátní či chybné posudky.

12. Cílem je minimalizovat testování na zvířatech - toto bude nezbytné pro předběžná jednání pro ukončení persistentních a bioakumulativních látek, seskupující podobné chemikálie pro posudky a kontrolu a další vývoj ne-zvířecích testů pro určení toxicity. Bude to také znamenat nutnost zpřístupnit sdílená data.